Kouč Novák o Sáblíkové: Občas si vjedeme do vlasů, ale k ponorce to má daleko

Rozhovory
Rozhovory
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Už je to devatenáct let, co tvoří jednu z nejúspěšnějších dvojic v českém sportovním prostředí. Rychlobruslařský kouč Petr Novák o vztahu s Martinou Sáblíkovou říká: „Krize ještě nepřišla, i když spolu trávíme moře času.“

V pondělí v luxusním prostředí pražské Lucerny převzal Novák ocenění za třetí místo v anketě Trenér roku 2016. Se Sáblíkovou v minulé sezoně oslavil tři zlata na mistrovství světa, desátý triumf v řadě ve Světovém poháru na dlouhých tratích a celkově pak pět medailí z olympiády a deset z mistrovství Evropy.

„Ohromně si toho vážím. O závodníkovi je všude slyšet, ale trenér je vždycky tak nějak v ústraní. Přitom je za našim povoláním spoustu dřiny a nervů, o nichž třeba někdo nemá ani ponětí,“ řekl.

Kromě Sáblíkové vede ve své skupině i Nikolu Zdráhalovou, Terezu Noskovou, Petru Hynkovou či Poláka Sebastiana Druszkiewicze, účastníka dvou olympiád.

„Snažím se být v pohodě. Vím, že to občas není med, ale těžké je to někdy pro všechny. Na druhou stranu jsem náročný a nemám rád, když se někdo fláká, to se o mně ví,“ vypráví Novák.


Spojení se Sáblíkovou trvá od doby, kdy ještě Martina chodila na základní školu. Letos slaví společné devatenáctiny, posledních pár let spolu tráví jedenáct měsíců v roce a často i 24 hodin denně.

„Jasně, že se hádáme. Není to vždycky harmonie. Na druhou stranu nedám na Petra dopustit, panuje mezi námi souhra,“ říká trojnásobná olympijská vítězka.

Novák přidává: „Mně se stane, že párkrát do roka na holky včetně Martiny křiknu. Ale ponorka? K tomu máme daleko.“

Občas mu ujede i ostřejší výraz, bez toho si prý nedovede žádného trenéra představit. „Naštěstí je čeština tak bohatá, že můžeme udržovat při životě celou řadu ne úplně slušných slov,“ směje se.

Martina ho dokáže vytočit ve chvíli, kdy má velké ambice a trénovala by klidně i deset hodin denně. Novák ji v ten moment napomíná: Máš manko, neblbni.

„Ale nedá si říct! Nedávno měla zraněná koleno, ale hned by si na záda nandala třikrát více váhy, jen aby to rychle dohnala.“

Na druhou stranu oceňuje, kterak dospěla. Umí si dopnout, prosadit svůj názor. Je více ctižádostivá a raduje se z výhry snad víc než dřív, přestože že již má ve sbírce všechny dosažitelné medaile.

„Je nervóznější, dříve taková nebyla. S tím se pojí i to, že sama moc dobře ví, že vítězství nedostane zadarmo a musí se o to líp připravit. To na ní nesmírně obdivuju,“ líčí.

„A vůbec, klaním se každému sportovci, co vystoupá na stupně vítězů. Je to ten nejúžasnější pocit!“

Foto: Getty Images

líbil se ti článek?