Kapitánka Mills: Hokej očima orla, rychlostí vlka a se silou medvědí

Jako malá si hokejistka Alena Mills přála nastupovat v NHL. „Tehdy jsem nechápala, že to není možné,“ usmívá se s odstupem mnoha let. Dětský sen bojovat o Stanley Cup se jí nesplní, ale vrcholnému okamžiku je blízko. Je jím olympiáda. „A to je pro ženský hokej náš Stanley Cup,“ těší se.

Málokdo může říct, že si dovede představit prostředí, jaké na olympioniky v Číně čeká. Alena Mills takové povědomí má. Minulou sezonu strávila v tamním týmu KRS Vanke Rays, hrajícím ženskou obdobu KHL, a dokonce tamní angažmá považuje za jedno z těch důležitějších ve své bohaté kariéře.

„Každý člověk, který mi v hokeji pomohl, byl pro mě důležitý. Trenér v Číně se mnou pracoval na střelbě, což jsem uvítala,“ svěřila se Mills, kapitánka ženské reprezentace a jedna z hlavních protagonistek ženského hokeje v České republice.

Střelbu sama považuje za svoji nejsilnější zbraň. Považuje si také přehledu ve hře a v poslední době i kondice. Očekávejte, že v Pekingu zatíží konta soupeřů nějakým tím gólem. Národní tým z role kapitánky dovedla na olympijský turnaj na pátý pokus. Vnímá to jako velký milník pro hokej v dámském provedení.

„Mým snem je, aby malé holčičky vyrůstaly s českými vzory v hokejistkách. Aby nemusely koukat jenom na chlapy, ale i na nás a říkaly si, že chtějí být jako Vendy Přibylová nebo hrát jako Klára Hymlarová, chytat jako Klára Peslarová. Nejen aby si hrály na Jágra, ale aby měly možnost hrát si i na hokejistku,“ zamýšlí se jedenatřicetiletá Mills, hrající v útoku.

Čtyři předchozí olympijské kvalifikace absolvovala jako Alena Polenská, po svatbě nosí jméno svého manžela, Američana z Aljašky. Poznali se ale poněkud překvapivě v Rusku, tedy až poté, co Mills dostudovala v Americe Brownovu univerzitu a zamířila za hokejem do Petrohradu. Seznámili se v komunitě, v níž se scházeli lektoři angličtiny.

„Po osmi letech, co jsem byla v Americe, jsme se potkali na jiném kontinentu. Manžel přišel na náš zápas,“ ohlíží se paní Mills. Brali se v roce 2018. Ona ho naučila pravidelně sledovat hokej a on do ní otiskl svoje životní krédo. „Na univerzitě boxoval. Motto, které měl, jsem si osvojila a opakuji si ho před svými zápasy: Sleduj hru očima orla, hraj ji rychlostí vlka a se silou medvědí,” líčí hokejistka.

Dnes už se může jen pobavit nad tím, jak se kdysi nechtěla učit bruslit, když ji rodiče vozili společně s jejím o tři roky starším bratrem na zimní stadion. „Napřed jsem brečela, když nás vezli tam. Pak jsem brečela, když nás vezli odtud,“ přiznává.

Hned jak se naučila první krůčky na bruslích, začala mu prý krást hokejky a hrát si s nimi. Cesta do tehdy téměř výhradně mužského sportu pro zarputilé děvče z Kutné hory byla čím dál jasnější. V osmi už mydlila hokej s kluky za barákem, kam vybíhali po zápasech hrdinů z Nagana a snažili se napodobit góly, které tehdy na slavné olympiádě dali.

Ve třinácti letech už byla v národním týmu. Na pláccích při hře s tenisákem se nebála vlézt do branky, na ledě hrávala v obraně. V Americe, kam zamířila za studiem, ji přesunuli do útoku. Už to ta zůstalo. Čtyřiadvacet let po Naganu má Mills šanci napodobit své dávné idoly přímo na největší sportovní scéně na světě. „Teď bych si z ní přála medaili,“ sní Mills.