Hry v Tokiu budou vyvážené. Olympismus bojuje o rovnoprávnost

Za více než stovku let dokráčely takřka do cíle. Zatímco na prvních novodobých olympijských hrách v Aténách 1896 ženy chyběly, letos v Tokiu se uskuteční vůbec první genderově vyvážené hry v historii. „Do her zbývají jen čtyři měsíce a olympijské hnutí se připravuje na nový milník ve své snaze o vytvoření sportovního světa s rovností pohlaví,“ řekl Thomas Bach, prezident Mezinárodního olympijského výboru.

Podle přidělené kvóty MOV budou ženy v Tokiu tvořit téměř 49 procent ze zúčastněných sportovců. Ambiciózní průkopnický plán má navíc zajistit rovné zviditelnění mužských i ženských soutěží. Celkový počet smíšených soutěží naroste oproti Riu 2016 o devět na celkových 18.

Rovnost ve všech oblastech

Poprvé v historii by také měly mít všechny národní olympijské výbory ve svých týmech alespoň jednu sportovkyni a jednoho sportovce. I národní vlajky při zahajovacím ceremoniálu budou v rukou mužů i žen. A podobné to bude také na hrách paralympijských.

„Mezinárodní olympijský výbor se zavázal k rovnosti žen a mužů ve všech oblastech, od sportovců soutěžících na hřišti až po vedoucí role ve sportovních organizacích.“

K větší genderové vyváženosti došlo rovněž v organizačním výboru Tokia 2020. Speciální tým pak bude iniciativy týkající se rovnosti žen a mužů podporovat i v průběhu her. „Mezinárodní olympijský výbor se zavázal k rovnosti žen a mužů ve všech oblastech, od sportovců soutěžících na hřišti až po vedoucí role ve sportovních organizacích,“ doplnil Bach.

Je to pokrok, který si ani pokrokový zakladatel novodobých olympijských her neuměl představit. Pierre de Coubertin si totiž tehdy tvrdošíjně vedl svou, když říkal: „Žena je na sportovním kolbišti tvorem nežádoucím.“

Když se nevzdáte

Už v roce 1900 v Paříži ale soutěžily v kroketu, tenise, golfu či jachtingu a první čistě individuální olympijskou vítězkou se stala tenistka Charlotte Cooperová z Velké Británie. V témže sportu a na týchž olympijských hrách, kam odjela nezávisle na ČOV, uspěla také první Češka - Hedwig Rosenbaumová. Získala dvě bronzové medaile, v ženské dvouhře a ve smíšené čtyřhře s britským tenistou Archibaldem Wardenem.

Další českou individuální medaili získala až oštěpařka Dana Zátopková v Helsinkách 1952. V mezidobí si ale skvěle vedla gymnastická družstva, stříbro přivezly ženy v roce 1936, zlato v roce 1948 a o čtyři roky později bronz.

Ženy si dál prošlapávaly nelehkou cestu pod pět kruhů. I po roce 1950 ještě musely čelit ostrým názorům. Například v roce 1953 napsal Arthur Daley v New York Times, že by přivítal myšlenku úplného vyřazení žen z olympijských her. „Není vůbec nic ženského či okouzlujícího na dívce s kapkami potu na alabastrovém čele jako výsledku groteskního kroucení se v disciplínách zcela nevhodných pro ženskou konstituci. Je pravděpodobně neurvalé to říkat,“ připustil.

Ženy však postupem času dokázaly změnit úhel pohledu společnosti a vydobýt si rovnocenné postavení na sportovní půdě. Zásadní změnu v nahlížení na účast žen ve sportovních soutěžích na olympijských hrách pak přinesl X. olympijský kongres, který se konal po nástupu lorda Killanina do čela MOV v bulharské Varně v roce 1973. Jeho účastníci se vyslovili proti jakékoliv diskriminaci žen a doporučili rozšířit program her o další ženská sportovní odvětví.

Zajímavé milníky

1900 Paříž – ženy se poprvé účastnily olympijských her, a to v kroketu, jachtingu, tenise a golfu
1928 Amsterdam – ženy poprvé mohly závodit ve vybraných atletických disciplínách. Po doběhu závodu na 800 metrů řada žen v křečích zkolabovala, výsledkem bylo zrušení této disciplíny na dlouhých 32 let.
1952 Helsinky – ženy se mohly zúčastnit závodu mužů v parkuru, dvě do soutěže zasáhly.
1960 Řím – až do těchto her běhaly ženy nejdelší vzdálenost 200 metrů.
1976 Montreal – debutovalo ženské veslování, házená a basketbal.
1984 Los Angeles – do programu her byl poprvé zařazen maraton žen.
1996 Atlanta – v olympijských sportech přibyl fotbal žen.
2024 Paříž – na těchto hrách bude poprvé účast sportovkyň a sportovců úplně vyrovnaná.