Hokejový Hrdina. Syn slavného hráče reprezentuje na Olympiádě dětí a mládeže

Hrdinů je na Olympiádě dětí a mládeže plný led. Jeden se tak i jmenuje. Patrik Jan Hrdina, syn úspěšné bývalého hokejisty Jana Hrdiny, reprezentuje Královéhradecký kraj. Bude syn následovat úspěchy otce, který odehrál přes 500 utkání v NHL?

Patrik začal s hokejem už ve čtyřech letech. Jako malý hrál ještě fotbal a dělal judo. Nyní se už soustředí pouze na hokej. A je sám na sebe přísný. On i jeho táta jsou perfekcionisté. „Určitě od něj cítím velkou podporu. Často mi radí co dělat jinak a lépe. Táta je na mě přísný, ale vím, že to se mnou myslí dobře a chce, abych to dotáhl daleko. Sen každého hokejisty je být úspěšný. Jestli se mi to povede, ještě uvidíme,“ říká Patrik.

Bývaly momenty, kdy čtrnáctiletý hokejista přemýšlel, zda se nevydat úplně jinou cestou. Nyní je ale pevně rozhodnutý jít si za svým snem. Účast na ODM je jeden z jeho splněných cílů. „Dalším mým milníkem je dostat se do extraligy dorostu. Tátovy úspěchy jsou pro mě motivací,“ popisuje mladý Hrdina. V poslední době se mu daří. I díky tomu ho hokej baví víc a víc. Jedním z jeho vzorů je například Cale Makar, kanadský hokejista hrající za tým Colorado Avalanche v NHL.

Jan Hrdina byl první v rodině, který s hokejem začal. Jeho syn přiznal, že vnímá změnu v tom, jak tenhle sport funguje tehdy a teď. „Dřív to bývalo jinak. Od kariéry mého táty uplynulo téměř dvacet let. Teď se mi zdá hra rychlejší. Jsme lepší bruslaři. S tím se mění i to, co mi táta radí.“
Být synem slavného otce má ale i své nevýhody. Jako například velký tlak od okolí. „Vždycky když někdo za tátou přijde a vidí mě, tak říkají, že jsem budoucí hvězda. Já ale mívám obavy, jestli to někam dotáhnu.“

Patrik má na svém otci rád jeho pečlivost. Obvzlášť v hokeji zjišťuje, že mají tuto vlastnost společnou. Když se mu něco nepovede, vadí mu to více než ostatním.

„S tátou máme dobrý vztah. Když něco dělá, tak pořádně. Umí být hodný a ochotný. Náš společný zájem je v cestování. Již několikrát jsme navštívili i Maledivy. Vždycky si tam odpočineme a máme čas si povídat.“

Autorka: Tereza Nováková