Hlavou proti zdi! Manažerka českých hokejistek Sadilová si v ní poskládala olympijskou misi

Mít své místo u stolu je pro ni důležité. „Jsem za něj vždycky ráda. Mít prostor vnímat okolnosti, zastupovat zájmy ženského hokeje. Vždy to pro mě hodně znamená, protože vím, že to není zadarmo,“ řekla pro magazín COACH Tereza Sadilová, generální manažerka české ženské reprezentace v ledním hokeji.

„Ze začátku bylo těžké se dostat do fáze, abychom vůbec byli součástí jednání. Neustále jsem se musela připomínat. A samozřejmě můj hlas není tak hluboký jako ten mužský.. Některým je dvakrát tolik než mně, takže je pro ně asi těžké, aby je tam školila mladá holka. Ale myslím, že se to zlepšuje,“ doplnila.

Ženský hokej si pomalu získává respekt a popularitu u odborníků i veřejnosti. „Je to pro nás proces. Sleduji ho už čtvrtý, pátý rok a vnímám, jak začínají být holky respektovány, ale jak současně i samy v sobě získávají respekt jako k hráčkám, k osobnostem,“ líčila šestadvacetiletá Sadilová. „Obě tyhle věci se spojují a celé to ústí k olympiádě v roce 2026, kdy opravdu chceme mít ten nejlepší hokejový produkt. A respekt v tom hraje obrovskou roli."

Byly to opravdu ošklivé narážky na holky, kterým bylo třeba 14 let. Vzala si to za své Blanka Škodová, gólmanka z národního týmu áčka, a vyjádřila se k tomu na Twitteru. Ten tweet měl asi 80 tisíc přečtení, lidi to opravdu zasáhlo.

Obecně totiž stále tak trochu platí nálepka: hokej je sport pro chlapy, pro holky určitě ne. Ty patří do kuchyně. „Už toto je pro ně obrovská překážka. To, že malá holka jde na zimák, táhne si bágl a slyší narážky typu: ty táhneš bágl bráchovi, nebo co tady děláš? Proč se tu motáš? Holky vnímají, že nemají svoji šatnu, že jim zimák není přizpůsobený,“ vyprávěla. „Všechno to jsou malinké střípky, které v v nich zůstávají. A vracíme se k respektu sama k sobě, protože ony si samozřejmě tu šatnu zaslouží.“

Třeba ve Švédsku už na ligové úrovni fungují ženské týmy stejně jako ty mužské. „To je základ, o který my žádáme a bojujeme. Nikdo nechce nic ve smyslu: Ulehčete nám to. To určitě ne. Ale holky si zaslouží v tomto směru respekt.“

Sadilová ve své pozici stále ještě naráží hlavou proti zdi. „Musíte s lidmi mluvit, musíte jim představovat vize, možnosti. Že to má i nějaké marketingové okolnosti, že ten produkt je zajímavý. Není to jen o tom, že holky pošleme na led, a tím to končí. Jsou to takové malé krůčky, které musíme pomaličku vysvětlovat. Pomalu, ale odhodlaně,“ ujistila.

„Začíná to na svazu, kde to x let bylo tak, že holky byly hodně v rohu a nikdo je neřešil. Tím, že se udělala olympiáda, nastal obrovský přelom. Opravdu to začalo zajímat téměř všechny. A že na to navázaly obrovské úspěchy na mistrovství světa, ty dveře jenom víc a víc otevírá. Tudíž na půdě svazu jsme srovnaní s tím, že ženský hokej na reprezentační úrovni je pro nás prioritou. Jak sportovní, tak marketingovou.“

Tím však její boj nekončí, je to jen špička ledovce a překážek je mnoho. „Ale musím říct, že pan Hadamczik tomu fandí, a za to jsem ráda. I když sám přiznává, že změnil názor, byl jeden z lidí, kteří byli zpočátku hodně skeptičtí,“ přiznala Sadilová. „Dlouhodobě nás pak podporuje například i Petr Bříza, který je viceprezident IIHF a za plno věcí mu jsem vděčná.“

Pomalu se mění také vnímání ženského hokeje veřejností. I když třeba během mistrovství světa osmnáctiletých proběhla sítěmi velmi žhavá debata. „Byly to opravdu ošklivé narážky na holky, kterým bylo 14 let,“ popsala Sadilová. „Takže to si za své vzala Blanka Škodová, gólmanka z národního týmu áčka, a na Twitteru udělala vyjádření ve smyslu: tohle není v pořádku, to jsou sportovkyně, které do toho dávají naprosté maximum. A není ok hodnotit je z gauče. Dala to prostě na stůl. A ten tweet měl asi 80 tisíc přečtení, lidi to opravdu zasáhlo.“

Sadilová, která dříve působila v produkčním oddělení Hockey Canada, nicméně cítí, že se předsudky postupně mění. Ze zámoří si přinesla důležitou myšlenku. „Pokud chceme, aby něco bylo úspěšné tak, jak si to představujeme v hlavě, musíme to tak prezentovat a také to tak dělat. Takže neslevovat z nároků, to je asi to nejzásadnější.“

I proto dokázala prosadit, aby se ženské reprezentace ujala kanadská trenérka Carla Macleodová. „Už její angažování byl obrovský X-Factor pro český hokej jako takový. Já vždycky říkám, že to byl game changer, protože ve chvilce, kdy Tomáš Pacina oznámil svůj konec, padla nějaká jména, trenéři se přihlašovali, protože takhle to chodilo dřív. Já říkám: No, ale proč se bavíme furt o chlapech? Takže jsem si udělala seznam a pak mě napadla Carla, kterou jsem znala z dřívějška,“ popsala Sadilová proces výběru nové trenérky ženského Áčka. „Jednání s ní trvalo opravdu dlouho. Když mi na nabídku konečně kývla, což trvalo dva měsíce, tak nastal ten stav, kdy jsme museli přesvědčit český hokej, vedení, že to je správný krok. Ve výkonném výboru je jedenáct mužů.“

V kategorii U18 už české dívky dokázaly poprvé v historii porazit na mistrovství světa Kanadu. Dokáží to i české ženy? „Já myslím, že na olympiádě, to by bylo dobré načasování. Takhle to mám poskládané v mé hlavě. Ono to má nějaký proces. Nemůžete říct zítra, že jo? To nejde. Kanada má neuvěřitelnou kvalitu. Mají dvacet let vývoje ženského hokeje před námi, mají zlatý standard,“ líčila. „Ale já si myslím, že my tady budujeme něco speciálního. A v mé hlavě je to olympiáda.“