Historicky první čeští curleři a manželé jedou na olympiádu: Na hádky máme pracovní postupy

Vypadá to jako hříčka osudu. Oba pracují v bankovním sektoru, oba hrají curling. Ale zatímco pracují v konkurenčních firmách, curling hrají spolu. Manželé Zuzana a Tomáš Paulovi se navíc coby historicky první čeští curleři probojovali na olympijské hry. V Pekingu se představí v soutěži smíšených dvojic. „Pracovně si určitě nerozumíme, naše obory jsou hodně odlišné,“ směje se Tomáš, a jeho žena Zuzana ho doplňuje: „Tomáš je ekonom a analytik, já mám na starosti rozvoj personalizace a digitalizaci služeb.“

Cesta na olympiádu nebyla pro české curlery amatéry vůbec jednoduchá. Po hodinách strávených v práci, vyráželi na trénink. „Bylo to hodně o tom nastavit si věci správně. Posunuli jsme se i tím, že jsme zjistili, co máme dělat a možná paradoxně také to, co dělat nemáme,“ vysvětluje Paulová. „Šli jsme po turnajích, kde jsme věděli, že to má cenu. Tréninky jsme uzpůsobili tak, aby měly význam. Ne, že když přijdeme vyšťavení z práce, že tam na sebe budeme dvě hodiny koukat za každou cenu. Raději jsme trénink zkrátili.

Jak často jste tedy trénovali?
Zuzana: Standardně to bývávalo třikrát týdně. K tomu většinou čtvrtky pátky začínaly nějaké turnaje. Situace během covidu byla samozřejmě jiná, měli jsme tréninky i čtyřikrát týdně. Bylo asi klíčové, že jsme to nějak zastabilizovali.

Tomáš: Covidová doba nám paradoxně pomohla v tom, že odpadly jiné aktivity jako setkávání se s kamarády, občas se jít někam pobavit. Mohli jsme se soustředit jen na práci a na trénink.

Vždycky, když mě uvidíte, že se jdu někam za dráhu napít, znamená to, že jsem něco hrozně pohnojil.

Žijete spolu v jedné domácnosti. Jak si rozumíte na ledě?
Tomáš: My se skoro vůbec nehádáme, ani doma ani na ledě. Občas máme jen vyhrocenější výměnu názorů na to, co budeme hrát.

Zuzana: Máme stanovená pravidla, která se snažíme dodržovat. Rodinný život vůbec nepatří na led, všechno zůstává doma. A když se neshodneme na ledě, máme nějaké pracovní postupy, jak situaci vyřešit. (smích) Snažíme řešit poměr „riziko a výnos“ z té diskuze.

To zní tak bankovnicky…
Zuzana: Je vidět, že si nějaké věci z práce přenášíme. (smích) Prostě když máme srovnatelné situace, ale úplně jiný názor, máme pravidlo, že vybírá ten, kdo jde zrovna házet.

Nehádáte se, ale dokážete se oprostit i od toho, že hru jeden z vás zkazí?
Tomáš: Občas tam naštvání během zápasu určitě nastává, třeba když někdo z nás zkazí jednoduchý kámen a kvůli tomu prohrajeme. Většinou je ale člověk víc naštvaný sám na sebe. Máme už nějaké vzorce, jak se s tím vyrovnat. Vždycky, když mě uvidíte, že se jdu někam za dráhu napít, znamená to, že jsem něco hrozně pohnojil. (smích) Naučili jsme se, jak spolu fungovat.

Zuzana: Ono to takhle zní strašně idylicky, ale úplně není. Umíme rozdělit turnaj do dvou částí – základní část a play off. V základní části jsme schopní řešit něco trošku vyhroceněji, protože víme, že to je prostor si něco zkoušet, něco zlepšovat. Ale jakmile přijde play off, tam už nás neuvidíte se hádat. Víme, že tam už nic moc nezlepšíme. Je to jenom o tom vědět co a jak.

Před lety jste vsadili na jedinou kartu, dvojkový curling. Můžete mít výhodu před dvojicemi, které půjdou do soutěže ze čtyřkové disciplíny?
Tomáš: V naší disciplíně je důležité rychlé rozhodování, je tam trošku časový pres. My už jsme si zvykli a nemíváme s tím problémy.

Zuzana: Je to poměrně zajímavé, protože každý stát a dvojice to má trošku jinak. Před pěti lety jsme se s Tomášem rozhodli, že se plně budeme věnovat jen dvojkovému curlingu právě proto, abychom si ty postupy zažili a zautomatizovali. Pak třeba hrajeme na mistrovství světa proti špičkovým hráčům ze čtyřkového curlingu, kteří tohle úplně zažité nemají a myslím, že je to je ten náš drobný benefit. Oni nás zase přehazují na kamenech.

Máte nějaký trumf pro Peking?
Tomáš: Asi už jen zlepšovat to, co už umíme. Nic zázračného zřejmě nevymyslíme.

Zuzana: Když jsme si analyzovali naše zápasy, většina chyb pramenila z toho, že nejsme zvyklí na rychlé ledy, na velmi točivé ledy. Do spousty situací se ve střední Evropě nedostaneme, je to velký rozdíl. Když jdu házet v Praze na Roztylech, se zavřenýma očima plus mínus vím, jak trefit střed. Na rychlém ledu ale stejný hod profrčí skrz a kámen se ani nezastaví. Asi to, co budeme chtít dělat je, hrát co nejvíc na těchto typech ledů a dostat to víc do svalové paměti.

Ale asi to bude znamenat i větší finanční zátěž, ne?
Tomáš: My samozřejmě máme finanční prostředky ze svazu z rozpočtu na reprezentaci. Ale když si naplánujete dva výjezdy do zámoří, tak jsou ty částky někde jinde.

Co se vám vlastně vybaví, když se řeknou olympijské hry?
Tomáš: Vybavím si diváky. Ti nám hodně chybějí, protože většina turnajů, které objedeme, jsou de facto bez diváků. Jsou to normální curlingové haly bez hlediště. Těším se na to, že tam bude pořádný hukot.

Zuzana: Já se těším na ostatní sportovce. Jsem zvědavá, jak nás přijmou, protože to jsou všechno profesionálové, kteří jdou za svým cílem. A pak přijdeme my, taková dvě ucha.

Přijde vám ta situace zvláštní?
Zuzana: Zatím hodně nepředstavitelná. Měli jsme možnost vyzkoušet si něco podobného s korejským týmem, když jsme byli pozvaní do Koreje. Viděli jsme, co všechno to znamená. Od té doby jsem začala tyhle sportovce strašně obdivovat. Asi bych to nedala. Je skvělé, že člověk má dva světy, které může oddělovat, že si mentálně pomáhá v obou. Na curlingu si říkám: noo nejde o život, v práci je to složitější. Potom jdu do práce a říkám: nejde o život, v curlingu je to důležitější. Do Pekingu se těším.

Vzpomenete si ještě, co prvního vám problesklo hlavou, když jste se nominovali?
Zuzana: V ten moment jsem byla taková prázdná a zároveň euforická. A pak jsem brečela, to jsem si vůbec nemyslela, že se stane.

Tomáš: Já jsem brečet chtěl, ale když jsem viděl Zuzku, řekl jsem si, že brečení už je zabrané. (smích)

Takže splněný dětský sen?
Tomáš: Odjakživa jsem hltal jakýkoliv sport v televizi. Když jsem se díval na olympiády, toužil jsem tam někdy být. Ale nedělal jsem žádný sport profesionálně. K curlingu mě přivedl spolužák až v šestnácti letech.

Zuzana: Neměla jsem olympiádu jako svůj cíl ještě pár let zpátky. Z Tomova cíle se stal náš společný cíl. V dětských letech jsem spíš chtěla být úspěšná manažerka. (úsměv) Potom nám za barákem začali stavět halu a já doufala, že to bude bazén. Z ledu jsem byla zklamaná. Nakonec je ale člověk rád, přece jen mě to hodně zformovalo.

Co je na curlingu tak fascinující, proč jste u něj vydrželi?
Tomáš: Pro mě je to ta strategická část. Člověk nad tím musí přemýšlet. Curling kloubí mentální i fyzickou připravenost.

Zuzana: Pro mě to je určitě komunita. Curling totiž nebyla láska na první pohled, zpočátku mi přišel nudný. Viděla jsem ale lidi, kteří ho uměli, rozuměli mu a byli do něj neuvěřitelně zažraní. A to mě vtáhlo. Je to taková pěkná sociální bublina.

S čím bude na olympiádě spokojení?
Tomáš. Určitě tam nechceme jet jenom na výlet. Na mistrovství světa jsme skončili sedmí, kdybychom obhájili pozici, nebyl by to propadák. Pokukujeme ale směrem k play off, což jsou první čtyři. Pak už bude záležet na aktuální formě. Chceme ukázat český curling v tom nejlepším světle.