Golfistka, malířka, sochařka i milovnice přírody. Kousková teď touží po olympiádě

Jedna její část lítá v oblacích a probouzí v ní lásku k umění. Ta druhá ji zase staví na úplně opačný konec jejího bytí - do role perfekcionistky. „A je to právě perfekcionista ve mně, který drží na provázku toho, který si dělá, co chce,“ směje se Sára Kousková. Mladá česká golfistka se loni probojovala na prestižní Ladies European Tour a touží po olympijských hrách v Paříži. K tomu navíc úspěšně kombinuje sport, studium enviromentálních věd i umění.

V Česku studujete na zemědělské univerzitě, zajímá vás životní prostředí,. Co byste chtěla změnit?
Strašně se to vyvíjí. Pohybuju se od těch menších iniciativ, kdy třídím a používám, nebo nepoužívám určité věci, až k těm konceptům, kdy člověk přemýšlí o celém světě a sociální změně v myšlení lidí. Tohle téma je velké a těžké, protože na jedné straně se člověk snaží být uhlíkově neutrální, ale pak letí do Austrálie a ví, že už tu svou stopu nikdy nemůže vyrovnat. I v těchto rozhodnutích si ale občas může vybrat tu lepší variantu a alespoň těmi malými kroky přispět.

Umění jste zase studovala na univerzitě v texaském Austinu. Jak se to seběhlo?
V pravém slova smyslu jsem se umění začala věnovat až před maturitním ročníkem, kdy jsem se rozhodla maturovat z výtvarky – součástí byla praktická i teoretická část. Tehdy jsem poprvé vyzkoušela, jestli bude mít má tvorba širší rámec a nebude to jen, že si doma něco namaluju. Pak jsem si začala vybírat studium v Americe.

Olympiáda? Pro mě je to spojení - zdravý a vzdělaný člověk. Asi tak.

A dalo skloubit se sportem?
Člověk se musí na tento obor zapsat hned na začátku, protože pak už není časový prostor něco dohánět. První semestr byl v pohodě, dostala jsem se do umělecké komunity a otevřela se mi spousta obzorů a zkušeností, co vše tvořit. Za to druhý…

Co se stalo?
Řekli mi, že už to nebudu stíhat. Začal složitý proces, kdy jsem psala emaily na všechny strany: prosím, nechtě mě tady, já bych to opravdu chtěla dělat! Nakonec jsme se domluvili a dostudovala jsem do konce.

Malujete, ale tvoříte třeba i ze dřeva a sádry. Co vám studium v zahraničí dalo?
Neměla jsem velký umělecký background a myslela jsem si, že budu v Americe po umělecké stránce strádat. Jim to ale nevadilo, kladou důraz hlavně na to, aby se člověk sám dokázal vyvíjet a sám konceptům porozuměl. Profesor tam funguje spíš jako mentor, který studenta vede. A to vás posouvá vpřed.

Golf a umění, mají něco společného? Prý si občas na turnajích odskočíte do galerie…
Naposledy jsem navštívila galerii v Melbourne a stihla jsem jednu ještě v Goteborgu – budova se mi moc nelíbila, ale uvnitř měli moc hezkou sbírku. Když někde nebyla galerie, šla jsem do botanické zahrady. A co mají společného golf a umění? Trpělivost, preciznost a představivost. Když se v umění i golfu dostanu do flow, přicházejí některé věci samy.

A daří se vám to?
V golfu daleko hůř než v umění. Golf dělám daleko dýl a ten tréninkový panáček v mozku pořád je. V posledním roce se mi to povedlo jen párkrát. Najednou víte, co máte dělat.

Zkusila jste třeba mentální tréninky?
Ano, mám sportovního psychologa, se kterým jsem se seznámila v Americe. Sedli jsme si, díky hlavě jsem řadu věcí zlepšila.

Jaká jste vlastně golfistka?
Čerpám strašně moc z toho, co mám natrénováno. Myslím si, že trénuju víc právě kvůli tomu, abych pak byla na hřišti v klidu. Trenér Pavel Nyč mladší zná celý můj vývoj a ví, ke kterým chybám inklinuju. Naučil mě, i díky tomu, že jsme na začátku neměli tolik finančních prostředků, abych si mohla dovolit k němu chodit pořád, samostatnosti a postarat se o sebe po technické stránce. Což mi moc pomohlo.

Jedním z vašich cílů je Paříž 2024. Čeká vás sbírání bodů do žebříčku, že?
Ano, po olympijských hrách toužím moc. Mým dětským snem, který jsem si vytyčila, bylo probojovat se na Ladies European Tour. Myslím si ale, že je potřeba se přeorientovat a stanovit si nový cíl. Rozkoukat se a zjistit, co je možné a posouvat se dál.

Co vás napadne, když se řekne olympiáda?
Jednoduše? Je to spojení - zdravý a vzdělaný člověk. Asi tak. (úsměv)