Bábek zažil místo vítězství tvrdý pád

Vyrazil k útoku na další medaili, jenže v tu chvíli se mu do cesty přimotal padají španělský soupeř. Cyklista Tomáš Bábek se ve finále keirinu v rychlosti kolem 75 kilometrů v hodině poroučel na tvrdou dráhu. Do cíle pak došel po svých – naštěstí jen s roztrhanou kombinézou a bez zásadního zranění. Den po zlatém závodě na kilometru tak skončil pátý. Pavel Kelemen dojel osmý.

„Těsně před tím momentem, než jsem šel v plné rychlosti na hubu, jsem si byl jistý, že závod vyhraju. Měl jsem ještě plno sil a útok jsem si načasoval úplně perfektně. A i kdyby se to nepodařilo, věřil jsem, že bych byl na bedně,“ líčil Tomáš Bábek. „Bohužel v ten okamžik, jak jsem to rozjel do kluků přede mnou, měl jsem vyšší rychlost a začal je předjíždět, došlo ke kolizi španělského závodníka, který v našem pelotonu patří k nejnebezpečnějším, tuším s Polákem. Španěl, protože je vyšší a neumí na kole tolik manévrovat, to bohužel neustál.“

#embedded:https://www.instagram.com/p/BzU43zkCc-5/#

Bábek narazil přímo do padajícího soupeře v maximální rychlosti a tvrdě dopadl na dráhu. Všem kolem zatrnulo. Naštěstí se oba jezdci zvedli. Bábek měl kombinézu na zadku pořádně roztrhanou. Nelekl se, v tu chvíli ho štvalo, že přijde o vítězství nebo o medaili, za kterou se hnal. „Naštval mě pocit bezmoci, ztraceného závodu bez vlastního zavinění. Dopadl jsem na zem a měl jsem chuť utíkat do cíle. Bohužel jsem si akorát vzal kolo a protnul jsem cílovou pásku, když už byl závod dojetý. Pro mě to znamenalo páté místo.“

V naštvaní odhodil lahev, ale rychle se zklidnil. Pády k jeho sportu patří, zažil jich už dost. „Závodník s tím musí počítat, keirin je boj.“

Kolegové za ním pak chodili zjistit, jak na tom je. „Upadnout v maximální rychlosti je obrovská šleha. Trochu mě bolel obličej, kombinéza je zničená, ale nemám nic zlomeného, jsem celý a můžu pokračovat dál v sezoně. Je pozitivní, že jsem v pořádku, můžu nést vlajku na slavnostním zakončení a usmívat se,“ dodal vicemistr světa na kilometru z roku 2017. „Akorát mě mrzí, že jsem vlajku chtěl nést se dvěma zlatými nebo se dvěma medailemi. Takhle to bude jen – nechci se rouhat – s jednou zlatou. Samozřejmě si vážím toho, že jsem měl štěstí v neštěstí, že se mi nic nestalo.“

Foto: ČOV/Václav Pancer